Uteču. Uteču někam daleko. Dokud se nezastavím. A ona mě neochrání. Ona, která mi dává naději. Kdo všechno si dokáže představit jaké to je mít naději být lepší? Vím, jak vše změnit, ale ten krok nedokážu udělat. Někdy mám chuť´t říct, promiňte, že jsem se přidala a požádala o učení. Někdy si říkám, že hold někteří mají smůlu, protože tady se přece rozdíly nedělají. Někdy mám pocit, že jsem zbytečná, že nemám ani setinku té aktivity. Někdy si řeknu, nu což. Někdy jsem sobecká, někdy mám tendence si hrát na hrdinu. Někdy, ale ne teď.

Vím, co se děje. Vím, kdo si semnou zahrává, vím, kdo mi vše kazí. Nepřipadám si jako blázen, že utíkám. Vím, utíkat je dětinské, ale o tom je celé mé dětství.  Utíkám za Niennou, utíkám do království Melian, utíkám za Ajokem i za Čtvrtou. Utíkám do skal. Skrývám se v Erid Mithrim. Skrývám se ve všech různých zemí.

A víte co, je mi dobře.