Budoucí květnová skepse

rozepsáno | † 04. 09. 2009 | kód autora: 62E

Na to v kolik hodin jsem šla spát, jsem se probudila relativně brzo.Půl desáté, stihla jsem posnídat, objednala si šaty z aukra (jsem zvědavá, jestli dojdou takové, jaké jsou na těch fotkách) a pak se pokoušela při zábalu naučit dějepis. Jenže po desetiminutách jsem usnula. Ale zatím klid, čeká mě jen šest písemek z čehož na dvě se mohu učit jak chci, ale stejně dostanu nejlépe za čtyři. Tak alespoň budu bojovat, abych nedostala kulu.

Co se týče mého života, jsem nějak ospalá. Udělám tohle a hele! Už jsou tři, pohnu se a hele! Už jsou čtyři hodiny. Nějak rychle to ubýhá.

Šla jsem dneska do marketu a okolo mě šli lidi v krátkých tričkách! Ne zákaz, všichni do bund. Sama jsem si s červeným odřeným nosem po chřipce a neustálým posmrkováním v mé černé šusťákovce připadala jak mimozemšťan. Musím honem splašit peníze na solárko.

Opaluju se dobře, přesto jsem bílá jak stěna. Jsem světlá brunetka a přesto každý chloupek na mě vypadá, jako kdybych byla chlap. A to používám depilátor pravidelně. Nikdo ovšem nemůže chtít, abych den co den jím objížděla celé tělo! To je prostě moc

. Také jediná možnost, jak je odstranit je vytrhnutí. Po žiletkách mám černých teček, jako kdybych chytla nějakou indickou nemoc (nic špatného proti Indii...)

Nechodím na koupaliště už asi tak pět let. Nejezdím na dovolené. Vlastně když už někam jdu, jdu do lesa a tam je slunce přeci jen málo. Nemám ráda to vypláznutí se na trávu mezitím co si pubertální jedinci čtou brávíčko, pokukujou po sobě, pomlouvají...... zatracený život na malém městě! Ne, nemám to ráda. Nesnáším to. Mé povadlé padesátikilové tělo nikdo očumovat nebude! Proto solárko. A kašlu na keci, že je škodlivé. Nechci tam chodit celý život, ale jen tenhle měsíc, protože v květnu jedu na dovolenou a svléct se před těma nánama a ukázat tak mou bílou kůži, kterou mi i Edward může závidět, nehodlám.

A může si zkusit nějaká zmutovaná sportovkyně plácnout něco o povadlých tělech, takovou filozofickou přednášku o ženských křivkách ji dám, že ještě večer bude zařezaná do země! Nehodlám svůj život strávit v tělocvičnách u týmových her. Někdy mám i podezření, že to kazí vyloženě charakter člověka a odvádí jej od reality.

A může si zkusit nějaká vychrtlá anorektička, která si váží cokoliv co dá do huby (proč neváží to, co z ní vypustí ), plácnout něco o celutiditě, takovou historickou přednášku o ženských bocích a zadku ji dám, že ještě večer bude zařezaná do země! Nehodlám svůj život utápět v počítání každé potentované kalorie, kterou příjmu. A děkuji pěkně. Celý svět nemusí počítat má žebra.

 

Zobrazit další články tohoto autora

Související články